Vnitřní znovunarození
Vnitřní znovunarození
Včera ve mši svaté, jsme se zamýšleli nad naším příchodem zde a nad znovunarozením, které by se mělo v nás, v těchto dnech,.dát do pohybu.
Chceme rozvinout toto téma: “vnitřní znovunarození” ze dvou důvodů.
Vánoční čas nám nabízí tuto milost zrození a nového života.
Každá slavnost, každé tajemství, které slavíme během liturgického roku, nemůže být pouhou vzpomínkou nějáké prošlé události. Každé tajemství, každá událost, kterou slavíme, nám nabízí, pokud jsme tomu otevřeni, dílotvornou milost, abychom změnili náš život.
Bez pravého znovunarození nemůžeme pochopit projekt, který Bůh má pro každého z nás. Nejsme schopni s jistotou vykonat důležitá rozhodnutí v našem životě a odpovědět na Boží vůli.
Když se organizují nějáká setkání pro mladé lidi na téma “rozhodnutí”, jsou vždy aktuální, protože rozhodnutí, která jsme učinili v mládí, mohou dávat směr celému našemu životu ( ne jen rozhodnutí pro manželství nebo zasvěcený život, ale všechna důležitá rozhodnutí, která vyjadřují to, co je pro nás podstatné a které hodnoty chceme následovat pro vždy).
Tento argument ohledně rozhodnutí platí pro všechny. Pro ty, kteří teprve hledají své vlastní povolání, ale i pro ty, kteří si již zvolili manželství nebo zasvěcený život, protože v životě musíme neustále přinášet rozhodnutí, která nám dovolují zůstavat věrní tomu, co rozpoznáváme jako dobré, jako Vůli Boží pro nás.
Rozhodnutí pro nějaký životní stav nemůže být zralé, jestliže není připraveno postupnou cestou a nemůže zůstat živé, jestliže neumíme neustále obnovovat toto rozhodnutí.
Proč nemůžeme bez opravdového znovunarození k novému stvoření, pochopit projekt, který Bůh pro nás má a proč nejsme schpni se rozhodnout?
Protože Bůh má pro každého z nás dokonalý plán, harmonický plán, který vyjadřuje Boží lásku v naší originalitě. Ale pokud jsme vnitřně “mrtví”, pokud jsme deformováni našimi vnitřními zraněními, které nosíme, jestliže jsme dotknutí hříchem, tehdy nepochopíme, nebo pochopíme jen částečně a deformovaně, Boží plán pro nás.
Vezměme si jeden příklad, abychom lépe pochopili: jestliže byl někdo týran a byl raněn v období svého dětství, velice často i jako dospělý člověk neumí příjmout lásku, protože obyčejně lidé, kteří mnoho trpělil a necítili se přijatými, vytvářejí mechanismy obrany, které zabraňují, aby láska svobodně proudila. Někteří lidé, kteří sice byli milováni, ale cítí se podvedení, už nejsou schopni víc rozlišovat věci protože jejich osobnost byla deformována.
Stejná věc se děje s našim vztahem k Bohu: čím více jsme uzavřeni v našich.zraněních a čím více jsme opečetěni důsledky hříchu, tím víc bude pro nás těžší rozpoznat lásku Boží. Rozpoznat, že Bůh je Otec a rozhodnout se pro něj v důvěře a dát odpovědět na jeho volání.
Kroky, abychom mohli prožívat znovunarození
1. Uzdravit rány, které jsou uvnitř nás (dojít k smíření s námi samotnými, s druhými lidmi, s Bohem)
2.Vyjít z pasivity, nepřijímat události našeho života pasivním způsobem, ale zvolit si Boha, darovat náš život Bohu ve svobodném rozhodnutí.
3.Vložit naše rozhodnutí, naše darování se Bohu do každodenního života, do praktické reality ve které se nacházíme.
Uzdravení
Ve světě je málo těch, kteří mluví o této cestě uzdravení. Je to téma, které se většinou rozvíjí v řeholních komunitách, ale bohužel se nemluví o této cestě mladým lidem, kteří žijí ve světě, kteří myslí na manželství, nebo již v manželství žijí.
Mentalita světa nás vede k tomu, abychom všechno omlouvali – musím být svobodný, chovat se tak jak chci, to je můj charakter a ostatní mě musí příjmout takového, jaký jsem.....
Tato mentalita nám nedovoluje rozpoznat, že tato cesta uzdravení je nutná a provází nás celým životem.
Co se myslí slovem uzdravení? Myslí se tím začít nacházet v sobě, všechno to co nevyjadřuje Boží harmonii. Rozpoznat bloky, strach, který ve mě panuje, rozpoznat egoismus a všechny následky mého hříchu a hříchů jiných.
Příklad:
Řetězy hříchů které se tvoří v rodinách.
Každému je dána milost, síla, aby rozlomil tyto řetězy, kterými je spoutaná jeho vlastní rodina.
Mohu se rozhodnout, aby kvůli mě netrpěla moje manželka, mé děti, tím, čím jsem trpěl já. Nejdřív ale musím pracovat na sobě samotném, musím mít odvahu uzdravit sebe samého bez vymlouvání se. Ve světle Božím, které je vždy pravda.
Abychom to mohli zvládnout, potřebujeme pomoc Boží, ale taky praktickou pomoc druhého člověka, konfrontaci s jinými lidmi. Proto je důležité nejít kupředu sám, ale být ve skupinách, kde se můžeme konfrontovat. Je důležité požádat o pomoc kněze nebo řeholníky, kteří kráčejí touto cestou a zabývají se jí. Neméně důležité je, živě přijímat svátosti, protože Bůh nas obnovuje skrze svátosti.
Základní překážka, která nás blokuje na cestě uzdravení:
Nasměrování na nás samotné.
Mnoho lidí, když mluví o svém vlastním životě, mluví o negativních věcech, o utrpení, o zraněních. Viděla jsem taky ve mě samotné tuto tendenci, dát větší váhu tomu, co bylo bolestivé v mém životě než tomu, co bylo pozitivní.
Pro uzdravení je nutné dívat se do svého nitra, to už jsem řekla, ale je nevyhnutelné zbavit se pocitu, ze jsem oběť. Že jsem jen já, tím, kdo trpí. Je nevyhnutelné se znovu podívat na náš život v jiném světle, v pozitivním světle a poděkovat Bohu za všechno, co nám dal. Za lidi, které nám poslal do cesty a kteří byly pro nás darem, za jeho vedení, které nás dovedlo k Němu....
Tento pozitivní postoj je dobře vyjádřen ve slovech Panny Marie, v Magnifikátu. (Také ona měla tu možnost naříkat nad všemi těmi bolestivými a těžkými situacemi jejího života, ale ona je naopak uměla nadejít a rozpoznávat lásku Boží a Boží vedení ve všem.
Vyjít z pasivity
Přijímat pasivně události našeho života nás vede k vnitřní smrti, k pesimismu, k depresi.
Jestliže se chceme opravdu znovu narodit, musíme být zúčastněni aktivním způsobem všech událostí života, rozpoznat, co od nás Bůh žádá skrze tyto události našeho života, třeba i malé a nepatrné, v obyčejných dnech. V těchto malých, prostých událostech se umět rozhodnout pro Boha, dát se k dispozici Bohu.
Abychom mohli vyjít z pasivity, musíme mít odvahu dělat neustále skok do prázdna, tak jak to uměla Panna Maria, když se setkala s archandělem Gabrielem. Maria měla určitě své plány, ale v okamžiku, kdy pochopila vůli Boží, nenasměrovala se k sobě samotné, ale řekla ano, bez toho, aby to vše zhodnocovala a účtovala. Často čteme tento úryvek z evangelia, bez toho, abychom se zastavili nad tím, co vše mohla Panna Maria odpovědět. (Mohla se zablokovat a myslet na Josefa, mohla mít strach, že není schopna splnit velikost toho úkolu.)
Všechno lidské zvažování nás blokuje a je znakem, že nemáme důvěru k Bohu, že chceme plánovat život podle našich představ, že naše aktivita je pouze lidská.
Aktivní odpověď Bohu mění všechno, dovoluje Mu, aby vedl můj život a pak se mu dokážu odevzdat.ve všem.
Vložit naše darování se Bohu do každodenního života
Další velkou překážkou, která nám brání znovu se narodit, je oddělení našeho duchovního života, modlitby, vztahu k Bohu od našeho každodenního života.
Mnoho lidí prožívá tuto velkou nerovnováhu: modlí se, chodí do kostela, chodí na mnoho setkání, ale jejich život se nemění, oni se nepřetvářejí v nová stvoření.
Znamená to, že modlitba je jen útěkem, povrchní zbožností a v člověku není touha, aby se změnil a nechal se Bohem uzdravit.
Jestliže chceme dojít k pravému znovunarození, tyto dva aspekty, (duchovní život a praktický život) rozvíjet harmonickým způsobem.
Modlitba a duchovní život se musí zrodit jako nevyhnutelná potřeba a náš praktický život musí být odrazem toho, co nám Bůh dal pochopit, co se v nás skrze modlitbu změnilo.
Proto cesta uzdravení a znovuzrození nás bude doprovázet po celý život, protože Pán nám dává světlo progresivním způsobem, postupně. Čeká na naše kroky a očekává, že se i naše proměna bude dít postupně a neustále.
Pokud je duchovní život oddělen od praktického života, je to znak, že naše modlitba nevychází z našeho svobodného „ano“ Bohu, z našeho rozhodnutí pro Boha. Mnohdy se lidé modlí ze strachu, proto, aby uklidnili své svědomí. Tato modlitba nemá žádnou sílu, protože nevychází z poznání Boha a z odpovědi na Jeho lásku.
Prosme Pána v těchto dnech, aby nám dal světlo, abychom pochopili, že mnohdy trpíme proto, protože jsme nasměrování k sobě samotným, protože se nechceme zříct všeho toho, co je staré.
Prosme, aby nám Pán dal pochopit, že jsme stvořeni pro plnost, pro štěstí, pro lásku a že jen když se necháme od Něho uzdravit a přetvořit, tak můžeme prožívat onu harmonii, ke které jsme byli stvořeni.